Co nám přináší Vánoce?

V našich podmínkách jsou Vánoce pro většinu lidí nejdůležitějším svátkem. V několika měsíčním předstihu se v letácích objevují reklamy na “nejvhodnější” dárky, obchody jsou plné dekorací a tematických čokolád, cena másla stoupá a lednice se plní zatím zapovězeným cukrovím. Ale málokdo má z toho všeho více radosti než stresu. Proč tedy slavíme Vánoce? Co od nich očekáváme a co nám přinášejí?

Doufám, že se příliš nezmýlím, když začnu dárky, jakožto nejdůležitější, snad až ikonickou složkou oslav Vánoc. Je zřejmé, že svou vinu na rostoucím množství dárků nacpaných pod Vánočním stromečkem nese dnešní materiální doba. I přesto se však každý může rozhodnout proč dárky dává a jak je přijímá.

I do dárkové problematiky se dnes promítá tendence všechno řadit do seznamů a odškrtávat si splněné body. Každý musí každému něco dát, nehledě na použitelnost oné věci. Nejprve si při nákupním shonu zkontrolujeme, že každý náš příbuzný a známí nám bude mít za co poděkovat a potom, až se prokoušeme posledním obalem, se naopak ujistíme že my sami máme za co poděkovat všem kolem. Přitom ne každý má tolik přání jako příbuzných, nebo, na druhou stranu, dostatek prostředků a dárky, uzpůsobené finanční situaci, se nám pak doslova rozpadají v ruce. Lidé z tohoto důvodu dostávají nejen věci, které by skutečně chtěli, ale i ty, o kterých jednou prohlásili, že se jim líbí. Ano líbí se jim, to ale neznamená, že je nutně musí mít. Podobná situace je častá u dětí, které řeknou a každé druhé hračce, že ji chtějí, do týdne ale zapomenou, že ji kdy viděli a kdyby ji nenašli pod Vánočním stromkem, už byste o ní nikdy neslyšeli. Když se každá z takto označených hraček koupí, aby měla každá babička splněný Vánoční úkol, nemáme žádný důvod se divit, proč polovina výbavy naší ratolesti leží nedoceněná a nepoužívaná v koutě.

Množství lidí řeší problém seznamu přání tak, že sepíší vše možné co potřebují do domácnosti nebo na oblečení a co by si sami koupili nebýt Vánoc. Nakonec na tom ani neušetří, protože místo svého nákupu jen udělají nákup za někoho jiného a pak si všichni tyto potřebné a užitečné věci vymění mezi sebou. Velká nevýhoda pramení z toho, že pro každého je lepší si to, co bude používat vybrat sám. Nakonec nadělování dárků spočívá v tom, že si každý vybere svůj dárek, přinese jej dárci a ten mu ho zaplatí.

Dárek by měl být něco, co dělá radost, ne jen odškrtnutá položka na seznamu věcí, které jsou potřeba nakoupit. Dát dárek by mělo znamenat chtít někomu udělat radost, ne splnit nějakou povinnost. Pokud se rozhodneme dát opravdový dárek, je potřeba do něj dát veškerý svůj vztah k obdarovanému: při výběru, vytváření i balení a uvědomit si, že ne každý oceňuje věci a dárek může být i něco nehmotného. Kdyby jsme nedostávali tolik dárků z nutnosti ale pouze pár upřímných, potěšili by nás daleko více.

Další neodmyslitelnou součástí vánoc je cukroví. Tato tradice pro potěšení chuťových pohárků také upadá na úroveň předhánění se a plnění smyšlených očekávání. Nebudeme si nic namlouvat, ve většině případů je skutečně množství a počet napečených druhů nejdůležitějším ukazatelem, toho, co nazýváme úspěchem. Přitom s narůstající kvantitou klesá kvalita, jak z pohledu dobře odvedené práce, tak z pohledu kvality používaných surovin. Chutnější nebo složitější cukroví navíc nikdy nevynikne v hromadách své konkurence a není dostatečně oceněno. Dalším problémem je, že zásoby cukroví se musí zachovat nedotčené až do Vánoc a až potom se k nim konečně otevře přístup. Rychlost spotřeby se však mnohdy koriguje až do silvestra kdy si konečně všichni uvědomí, že už nebude potřeba. Nakonec je obrovské množství cukroví stejně nemožné sníst, lidé se jím přecpávají a nutí se do něj z čehož už žádný gurmánský zážitek nemají. 

Pro některé lidi cukroví, stejně jako pro jiné jiná tradiční jídla, kapr, rybí polévka či bramborový salát nejsou zrovna to, na čem by si pochutnali. Potom nechápu, proč se křečovitě držet tradic, když nám nepřináší nic než znechucení.

Velké množství jídla, které vyrobíme a potom sníme vede k znesvěcení. Nemám namysli doslovný náboženský význam, pouze to, že když je jídla méně, každý je schopen ho daleko více ocenit, nehledě na to, že vy sami mu můžete věnovat daleko více péče a dovolit si lepší suroviny. Není potřeba mít nejvíc cukroví, ale mít cukroví které zachutná a potěší.

Duchovní složka Vánoc, ačkoli původní, je dnes a zde téměř upozaděna. Což není v zemi, kde se tři čtvrtiny občanů nehlásí k žádnému náboženství žádný div. Nepopírám, že množství lidí, ač nevěřících, má doma vystavený betlémek a jde na půlnoční mši. Duchovní rozměr Vánoc je ale daleko subtilnější. Vánoce, jako svátky na začátku zimy jsou oslavou klidu, harmonie a souznění v rodině i s přáteli, což je všechno dědictví kultur mnohem starších než křesťanská a odrazem usínající přírody. Vánoce, které pro většinu lidí znamenají stres a nutnost splnit příliš mnoho povinností jsou pravím opakem toho, co by Vánoce měly být svou přirozeností.

Ačkoli bychom Vánoce měli slavit pro radost a trávit je tak, jak nás těší, často je slavíme proto, že se to prostě dělá a tak, jak to dělají ostatní, nehledě na to zda je nám daná věc příjemná, nebo nás naopak irituje a potom samozřejmě tížený výsledek – radost – nedostáváme.